Kostel Nanebevzetí Panny Marie Martinice u Votic


Raně gotický kostel z 1. poloviny 13. století si do dnešních dnů uchoval podobu po přestavbě koncem 16. století.
Kostel Martinice u Votic

Kostel Nanebevzetí Panny Marie Martinice u Votic

Areál kostela z první poloviny 13. století leží v severním průčelí rozlehlé návsi, v místě, které je zároveň nejvýše položeným bodem v celém jejím svažitém prostoru. Volně stojící kostel je obklopen nepravidelně oválným využívaným hřbitovem, který je ohraničen hřbitovní zdí a márnicí.

Na zahradě č.p. 2 se nacházejí zbytky tvrze ze 13. století.

Praktické informace

Otevírací doba

Kostel je přístupný pouze o pouti. Hřbitov je přístupný kdykoli celoročně.

 

 

Cena vstupného

Zdarma

Délka prohlídky

cca 30 min.

Další praktické informace

Parkování je možné na návsi, v blízkosti kostela.

Více informací

Martinický kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z první dekády 13. století, základ stavby byl tedy proveden v gotickém slohu, jehož zachovalé ukázky je dnes v prostředí české vesnice již nesnadné dohledat.
První písemné záznamy pocházejí až z roku 1322, kdy je kostel zmiňován jako farní. Od tohoto data jsou známa i jména místních „plebánů“ – tedy farářů. Od sedmdesátých let 14. století pak farnost spravovali vikaristé, čili faráři v zastoupení, kteří sídlili na takzvané Farandě.
V období husitských revolucí se záznamy o farářích ztrácí, nicméně je patrné, že díky vlivu táborských husitů i martiničtí přilnuli k utrakvismu. V pobělohorské době pak podobně jako většina českých evangelíků podlehli rekatolizaci. Zhruba od té doby je také martinický kostel filiálním a náleží k votické farnosti.
Původní podoba kostela odpovídala klasickému dobovému vzoru.
Šlo o jednolodní stavbu, přičemž hlavní loď volně, bez výškového rozdílu, který by odděloval věřící a kněze a stavěl mezi ně stupně a rozdíly fyzické i společenské, navazuje na kněžiště, osvětlené třemi klenutými okny, v nichž bývala kamenná kružba, která je ornamentálně dělila. Nacházel se zde bohatě zdobený dřevěný oltář, který je nyní v majetku Národního muzea.
Zadní část hlavní lodi nebyla původně klenutá, což napovídá, že se v tomto místě dříve tyčívala čtvercová kostelní věž. Ta byla patrně dvoupatrová, částečně otevřená do vnitřního prostoru kostela.
Středověké svatostánky mívaly totiž vedle duchovních i mnohé jiné funkce – kostel byl jak srazištěm, tak místem uzavírání obchodu, ale především i útočištěm v případě ohrožení. Některé kostely ze 13. – 14. století bývaly dokonce opevněné a věže, podobné té martinické, byly vybaveny uzavíratelnými brankami nebo střílnami. O existenci těchto prvků se ale v Martinicích můžeme pouze dohadovat.
Z gotického období se ale zčásti dochoval unikátní portál, jímž se do kostela vstupuje z jižní síně – jde o důmyslně vyzdobený oblouk z červeného pískovce.
Oproti dnešním představám o středověkých kostelích byla patrně vnitřní výzdoba velmi bohatá. Pod starou omítkou se ukrývá další vrstva, patrně zdobená hnědočerveným vzorem šestiúhelníků a křížů a snad i obsahující obrazové fresky.
Úlohou výzdoby bývalo totiž nejen potěšit oko a pozvednout věřící do nevšední a sváteční nálady, nýbrž jim i často přibližovala biblické výjevy a příběhy, neboť mším, slouženým v latině, mohli sotva rozumět.
Na konci 16. století byla po vzoru modernějšího slohu zaklenuta zadní část lodi, na počátku 18. století byl původní oltář nahrazen barokním s obrazem Nanebevzetí a sochami sv. Jakuba a sv. Jana a kolem poloviny 18. století byla taky původní, čtvercová věž nahrazena jehlanovitou, načež střechu z prejzů (středověké obdoby pálených tašek) nahradila poplechovaná.
Jedné z nejvýraznějších úprav kostel dostál v roce 1905, kdy byla jednak cementem podložena podlaha, dále byly pořízeny nové varhany, byl opraven oltář a především byl celý interiér vymalován – po vzoru odvážných trendů počátku 20. století vykvetly na jeho stěnách pestrobarevné obrazce.
Samostatnou kapitolou jsou martinické zvony. Největší a nejstarší z dochovaných zvonů pochází z roku 1532. Je ozdoben reliéfem s obrazem sv. Václava a latinský nápis na něm hlásá, že jej vyrobil mistr Matěj z Nového Města pražského. Dva další zvony z poloviny 16. a poloviny 18. století se staly smutnými svědky 1. světové války. V roce 1922 se ale zvoničce dostalo satisfakce v podobě nového zvonu s nápisem: „Sv. Maria, pros za nás vždycky!“.

Kontakty

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Martinicích u Votic
Martinice, Votice 259 01
web: www.farnost-votice.cz
GPS: 49.6329250N, 14.5775639E

Související informace: